Elán Třebíč

Třebíčská nemocnice má historii, která sahá hluboko do devatenáctého století. Začínalo se skromně — malý špitál v Pernštejnském zámku, pár lůžek, minimum vybavení. Ale město rostlo, a s ním rostly i nároky na zdravotní péči. Postupně vznikaly nové pavilony, nová oddělení, nové budovy. Třebíč si budovala nemocnici, na kterou mohla být hrdá — a která dnes patří k důležitým zdravotnickým centrům celé Vysočiny.

Součástí tohoto růstu byl i jeden zdánlivě nenápadný moment. V roce 1950 přibylo lůžkové dětské oddělení v budově, která původně sloužila řádovým sestrám. Rok poté, v roce 1951, vyrostla na východním okraji nemocničního areálu nová budova — tentokrát jako ubytování pro zaměstnance. Zdravotní sestry, sanitáři, personál, který přicházel každé ráno na směnu a potřeboval bydlet blízko. Budova dostala přezdívku Gigant.

A ta jí zůstala.

Gigant byl svědkem všeho, co Třebíč ve druhé polovině dvacátého století zažila. Nástup socialismu, normalizace, sametová revoluce, změny po roce 1989. Nemocnice se proměňovala, rozrůstala, modernizovala.

A Gigant stál — trochu bokem, trochu zapomenutý, ale pořád přítomný jako součást té velké nemocniční adresy na Janáčkově stromořadí. V průběhu let se jeho funkce měnila. Sloužil jako ubytovna, jako zázemí, jako objekt, který hledal svůj nový smysl.

Nakonec šel do prodeje — a přišel Elán.

Na místě, kde generace zdravotníků začínaly své ranní směny, zahajovaly noční pohotovosti a vracely se domů po vyčerpávajících dnech, teď vznikají byty pro lidi, kteří si váží dobré adresy. Příběh se nemění — mění se jen jeho hrdinové. Tím, kdo sem přichází, nejste vy, kteří tu budete pracovat. Jste ti, kteří tu budou žít. Adresa zůstává stejná. Sousedství zůstává stejné.

Jen Gigant dostává novou podobu a nové jméno. Říká se mu Elán.